Autor stránek

Autor stránek

ADMIN:
fujky
250px-Fleet_Air_Arm_Grumman_Wildcat.jpg
Grumman F4F Wildcat byl na počátku druhé světové války nejdůležitějším palubním stíhacím letadlem, které sloužilo u leteckých sil USMC, US Navy a jako Martlet i u FAA. U posledních dvou jmenovaných subjektů operoval i z letadlových lodí. Až do příchodu svých nástupců F6F Hellcat a F4U Corsair v roce 1943 byl jediným strojem ve výzbroji leteckých sil amerického námořnictva a námořní pěchoty, který se dokázal alespoň vyrovnat japonským Zerům. I po příchodu výkonnějších nástupců však zůstal (ve variantě FM Wildcat) ve výzbroji eskortních letadlových lodí po zbytek války.

Vývoj

Přímým předchůdcem letounu Wildcat byl dvouplošník XF4F-1[1] zkonstruovaný roku 1935 na podkladě vypsané soutěže. V ní se ale objevil vážný konkurent v podobě jednoplošného XF2A-1. Firma Grumman se ale nevzdávala a pokračovala ve vývoji a ve zdokonalování svého stroje. Byla opuštěna dvouplošná konfigurace a v roce 1936[2] vznikl jednoplošník XF4F-2[1]. První prototyp XF4F-2 vzlétl 2. září 1937. Letoun poháněl hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-66 Twin Wasp o výkonu 1050 hp. Vyzbrojen byl dvojicí kulometů ráže 7,62 mm v trupu a další dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídlech. Soutěž nakonec vyhrál konkurenční XF2A-1, ale v říjnu 1938 byl u Grummanu objednán vývoj dalšího prototypu XF4F-3. Zdokonalený prototyp byl vybaven motorem XR-1830-76 Twin Wasp o výkonu 1200 hp a došlo ke konstrukčním úpravám. Křídlo dostalo nový tvar („useknuté“ konce, místo koncových oblouků) a rovněž ocasní plochy byly předělány. XF4F-3 poprvé vzlétl 12. února 1939.[2] O tento zmodernizovaný stroj nakonec projevilo americké námořní letectvo zájem a dalo mu přednost před letounem Buffalo.

V roce 1939 získala firma Grumman objednávky od amerického námořnictva (na 78 kusů)[2] i od Francie (81 kusů + 10 na náhradní díly)[2], která měla po vypuknutí války nedostatek moderních letounů. Verze pro Francii byla označována jako G-36A a lišila se mimo jiné motorem (devítiválec Wright R-1820-G205A Cyclone) a výzbrojí (šest 7,5mm kulometů: po dvou v každém křídle a nad motorem). Po kapitulaci Francie objednané stroje převzala Velká Británie, která jimi vyzbrojila svoje letadlové lodě, přičemž stroje dostaly název Martlet Mk.I a byly přezbrojeny na 4x12,7mm.[2][1]

Výzbroj se u různých verzí lišila. Verze F4F-4 měla 6 kulometů ráže 12,7 mm ve sklápěcích křídlech. Celkem bylo vyrobeno 7815 kusů všech verzí.

Bojové nasazení

Letoun Grumman F4F Wildcat se účastnil všech důležitých námořních operací od bitvy v Korálovém moři, přes bitvu u Midway a Guadalcanal, vylodění v severní Africe i ochrany konvojů přes Atlantik. Při vzájemných soubojích v Pacifiku byla japonská letadla Micubiši A6M2 Zero lepší v doletu a obratnosti, ovšem Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, robustní, spolehlivý a snášel i těžká poškození.

Technické údaje:

* Posádka: 1 (pilot)
* Pohonná jednotka: vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-86
* Výkon motoru: 1200 hp (895 kW)

* Rozpětí: 11,582 m
* Délka: 8,763 m
* Výška: 3,454 m
* Nosná plocha: 24,155 m²
* Rozpětí se složenými křídly: 4,369 m
* Prázdná hmotnost: 2612 kg
* Vzletová hmotnost : 3612 kg
* Maximální vzletová hmotnost : 3974 kg
* Maximální rychlost:
o 442 km/h u hladiny moře
o 512 km/h ve výšce 5913 m
* Praktický dostup: 10 272 m
* Čas výstupu do výšky 6096 m: 12,4 min
* Dolet: 1240 km
* Max. dolet: 2051 km (s přídavnými nádržemi při rychlosti 246 km/h)

* Výzbroj:
o 6 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm (240 nábojů na hlaveň)
o 2 pumy po 45,4 kg
F4F

F4F

nepodařené přistání

Líbí se vám tento letoun?

Ano (8 | 89%)
Ne (1 | 11%)
Breitling Jets

Breitling Jets

Letka 7 Albatrosů
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one